Čeká nás ještě nějakých 1000 kilometrů než dorazíme do pomyslného cíle Delhi, kde se dozvím kdeže to strávím následujícího půl roku. Už se docela těším, konečně si můžu vybalit na dny, týdny, měsíce, umýt si batoh a vytvořit si zase nějakou tu denní rutinu. Ale nejvíce samozřejmě na možnost si zase vařit. Na to se těším jako malé dítě, i když kdoví jakou budu mít v tomto horku chuť na teplé jídlo...
Právě jsme opustili město Patna ve státě Bihar, kde mimochodem nedávno vláda zakázala rozdělávání ohňů během dne kvůli možnému vzniku požárů. Po týdnu v Dardžílingu jsem očekávala větší horko, i když ze mně pot tekl bylo to ještě snesitelné.
 |
| Potulní prodejci pitné vody jsou mezi cestujícími oblíbení |
Dorazili jsme vlakem ve čtyři ráno ze Siligury a čekali asi 6 hodin na další spoj do Varánasí. Koupila jsme lístek schválně později, kdyby bylo náhodou velké zpoždění, ale to nebylo třeba. Všechny vlaky přijížděly a odjížděly na čas.
Na rozdíl od mé první návštěvy to bylo překvapující. Pamatuji si, že jsme čekávali hodiny... Asi jsme měli štěstí na dobré spojení nebo tehdy smůlu na špatné.
Indická železnice je jedním z největších železničních systémů na světě, denně se na ní sveze až 23 miliónů pasažerů, kteří se vypraví jedním z více než 12 000 vlaků, takže šéfovat tak enormnímu systému není jen tak. Přestože si můžeme vybrat mezi různými třídami a cenami, vždycky jdeme na 'general sleeper' pro pravý indický zážitek (cena je také příjemná). Jen jednou jsem tu potkala jednoho francouze, jinak pouze místní. Vlastně mě nikdy nenapadlo koupit nějakou třídu vyšší, možná i tím, že cenový rozdíl byl dost velký a na ty cesty jen přes noc to byla škoda. Nejlevnější je sezení, ale to už je hardcore, na to nikdo neměl kuráž.
 |
| Vlaků je v Indii hhabaděj Koupila jsem lístky přes cleartrip, ten je napojen přímo na indickou IRCTC, centrální web vlakových rezervací a tak nám zajistí lístky ihned, za poplatek dvaceti rupií, a mohli jsme hned zaplatit zahraniční kartou bez problému. Lístky na některé spoje jsou vyprodané ihned, několik jich ale zkoupí turistické agentury, které je pak prodávají za trojnásobek ceny, je tedy výhodné na to myslet dopředu nebo být s daty flexibilní. |
K tomu, aby jsem byla schopná jízdenky přes internet koupit musela jsem zadat indické číslo a ověřit ho spolu s emailovou adresou. To ale není tak snadné, protože indickou sim kartu při krátkodobé návštěvě je asi nemožné získat. Naštěstí jsem ale měla známého inda, který mi své číslo k tomuto ůčelu propůjčil.
Indiká železnice má několik kategorií jak tříd, tak rezervování. Při první cestě jsme měli lístek pouze kategorie RAC, což znamená, že do vlaku nastoupit můžeme, ale není jisté jestli budeme mít pro sebe i celou postel, což je mnohem pohodlnější pokud se jede přes noc. Jestli budeme mít místo závisí také na tom, jestli již zakoupené jízdenky někdo vrátí, zruší, což například dělají turistické agentury s neprodanými. Naštěstí na nás palandy vyšly.
Na cestu do Delhi z Varánásí máme už jen lístky se statusem WL - waiting list, což znamená, že do vlaku vlastně ani nastoupit nemůžeme, pokud nebude patřičný počet rezervací zrušen, v našem případě až 14. Hned na okénku jsme se ptali, jak to tedy vlastně je, jelikož jsem se dočetla, že s lístkem statusu WL se do vagónu nemůže, ale pán nám řekl, že klidně nastoupit můžeme, otázkou ale je jestli nám rozumněl, my jsme si jeho kývání hlavou nebyli jisti. Uvidíme za pár dní...
 |
| Ulička ve vagónu, na 72 paland se vleze i 100 lidí |
Do vlaky jsme nastoupili a dostaly se na nás dokonce tři palandy, jednu teda bude kamarád sdílet s indouškem...
Photocredit A.G.Armanu
 |
| Realita |
Komentáře
Okomentovat